" Mám na něco chuť " aneb honí mě mlsná

#srdcemkuzdravi

"Něco bych si dala... Ale neměla bych... "

"Jé, má oblíbená sušenka! No to snad ne, ona obsahuje lepek ... tak tu si už teda nedám... "

"Mňam, tohle je má oblíbená "fitness" tyčinka... Cože? I ona obsahuje cukr?! A já myslela, jak není zdravá... no tak to pěkně děkuji, vyhozený peníze..."

"AAA čas na kávu a něco dobrého, jako každý odpoledne... To je moje chvilka klidu..."

Začátky nejsou nikdy lehké

To jistě znáte z vlastní zkušenosti. Kolik to občas stojí námahy a přemlouvání, než se rozhoupeme dané rozhodnutí uskutečnit.

Začali jste se zdravou stravou a omezili jste snad vše, co se dalo , na základě

" užitečných " článků a naprosto "důvěryhodných" zdrojů?

Bomba!

Můžete si vítězoslavně zatleskat, že jste si podepsali cestu do pekla... Protože jste nepochopili jednu velmi podstatnou věc - význam slova:

ZDRAVÍ

Já, si pod tímto pojmem představuji své tělo, které je v harmonii po stránce duševní i tělesné. Fungující jako hodinky a poslouchající, jak má ( orgány, trávení, vylučování, detoxikace těla, ale i dýchání, polykání, sluch či zrak) .

Zároveň když mé tělo ( jeho tělesná stránka ) poslouchá na sekundy přesně, tak i můj mozek / mysl ( ta psychická stránka ) musí naslouchat svému tělu.

Není to o tom, pozorovat se 24 h denně. Vše, se děje na základně učení - ať už se jedná o záměrné i nezáměrné.

Když se vám něco (fyzického) přihodí ( úraz, nemoc, nehoda,...), jste naučení na to adekvátně reagovat.

Pokud jste se dokázali v průběhu života naučit reagovat na varovné signály vašeho těla a podle toho jednat, proč to tak najedou nefunguje i v případě utváření nových návyků - ať už stravovacích , tak v oblasti cvičení?

Aneb jak zpívá úchvatná "bohyně" Beyonce " Listen to your heart... "

K tomu bych ještě dodala poslouchat svůj instinkt - ne nadarmo lidé v minulosti přežívali na základě svých instinktů, ať už obranných, tak pudových...

S novou dobou, možnostmi, jaké nám poskytuje a množstvím, které je už v posledních letech spíše na škodu, se tyto základní instinkty v nás vytrácí, popřípadě degenerují s novými generacemi. To může být příčinou, proč dnes lidé nedokážou jednat v neznámých i běžných situacích adekvátně.

" Honí mě mlsná." I tebe? Společně to rozlouskneme!

V prvé řadě je potřeba rozlišit, zda máte #chuť konkrétní potravinu či chuť " neurčitou ".

---

• Chuť na konkrétní produkt / potravinu signalizuje, že vašemu tělu něco chybí. Nedostává se mu určitého vitamínu či minerálu v dostatečném množství, popřípadě se jeho množství může snížit, vlivem změn, ve vaší skladbě jídelníčku.

Uvedu příklad: Nedávno jsem měla neustálé chutě na banány. Nebyla to neidentifikovatelná chuť na něco sladkého, vyloženě si mé chuťové buňky žádali chuť banánu. Co mi tím tedy tělo naznačovalo? Zřejmě v mém těle byl nedostatkovým zbožím draslík. Je možné, že např. navýšení denní dávky kávy, což je během zkouškového období naprosto nevyhnutelné, způsobilo právě snížení tohoto minerálu v těle a banány, spolu s jinými potravinami, jako fazole, rajčata, meruňky apod. , jsou přirozenými zástupci, obsahující tento minerál, potřebný pro naše tělo.

Výčet chutí na konkrétní potraviny a toho, co signalizují vašemu tělu, si můžete dohledat na Google.com , tím se zde nebudeme zdržovat.

• Chuť tzv. neurčitá - sladká, slaná, kyselá, hořká - kdy nevyhledáváte žádnou konkrétní potravinu , ale pouze danou chuť, může signalizovat mnoho aspektů. Opět zde můžu uvést příklad chuti na kyselé, kdy se může jednat o nedostatek Vitamínu C ( pokud nejste zrovna žena, v " požehnaném " stavu ). I zde, platí, že strejda Google.com napomůže k rozpoznání vašich chutí.

---

Čemu se ale v rámci tohoto bodu chci věnovat já je poněkud z jiného soudku. Obecně platí, že pro předchozí odstavce , musíte mít naprosto vyvážený a pestrý jídelníček, dostatek ovoce, zeleniny ( obecně všech makroživin se správně nastaveným kalorickým příjem ) a pravidelný pohyb.

Čerpejte ze svých zkušeností

Nejlépe se učíme ze svých vlastních chyb.

Důležité je tu zásadní chybu rozpoznat a reálně se z ní poučit, abychom se mohli posunout dál!

Zásadní problém obecně všech chutí, dle mých zkušeností, je tedy:

1. Nevyvážený jídelníček - Pokud tvrdíte, jak vše dodržujete podle plánu , že se snažíte mít pestrý jídelníček , ale stejně se chutě dostavují, pak vás asi zklamu. To, že si myslíte, že vše děláte správně ( nebo ani nevíte, že to, co děláte se vlastně dělat nemá, protože vám tu správnou cestu nikdo neukázal ) neznamená, že tomu tak opravdu je! Pokud se zdravou stravou teprve začínáte, oťukáváte si nový jídelníček a koukáte, co to vlastně bílkovina, tuk a sacharid znamená, musíte počítat s tím, že se v začátcích tyto nečekané chutě dostavují více než je běžné. Tělo bylo zvyklé na jinou skladbu potravin a potřebuje určitý čas se na novou stravu adaptovat. S tím následně bude souviset i bod číslo tři.

2. Zbytečné omezování - Ruku v ruce s prvním bodem jde i omezování se ve stravě. Ať už máme na mysli omezování co se týče kalorií - tedy kalorický deficit ( dieta ) - či omezování určité skupiny potravin ( mléčné výrobky, masové výrobky, pečivo ...) nebo určité složky v potravinách ( lepek, laktóza, cukr... A teď neberu v úvahu nemocné pacienty, kteří omezení vyžadují z hlediska jejich stanovené lékařské diagnózy a nepříznivého zdravotního stavu). Tělo vždy nedostatek po určité době pozná a začne se přirozeně bránit, třeba i právě nepříjemně častými chutěmi.

3. Návyk / ( ZLO ) zvyk - Už, už čekáte až odbije "vaše doba" na odpolední kávu a malý dezert, na který jste tak zvyklí. I tento rituál, který jste si, ať už vědomě či nevědomě vytvořili, může být jedním ze spouštěčů vašich nekontrolovatelných chutí.

Tělo je velmi adaptibilní. Ať už držíte jakoukoliv ( ne ) smyslnou dietu , je vždy potřeba , po určité době, provést změnu. Jestli vám váš výživový poradce sníží kalorický příjem či jen lehce navýší váš výdej, vždy, tím tělu způsobí určitý stres a změnu, díky které následně váš organismus " nakopne " a tělo začne opět více reagovat směrem, jakým má.

Jestliže se po delší dobu žádná změna neděje, vy marně přemýšlíte, proč se nedostavují ani výsledky, je to zkrátka tím, že si vaše tělo navyklo na daný režim a stává se v tomto stavu spíše pasivním.

---

Je to jako s novým zaměstnáním. Když máte nastoupit do nové práce, nevíte, jaké očekávání a výsledky od toho čekat. Neznáte prostředí, pracovníky , kolikrát i samotný druh práce pro vás může být novým . Tím ani nevíte, jaké výkony budete podávat a zda budete úspěšní.

No a co se po čase stane?

S dobrým mentorem, který vás v daném oboru zaškolí, pomoci od vašich spolupracovníků a s vaší samotnou snahou, se za pár týdnů / měsíců adaptujete na vaše aktuální zaměstnání a režim, který se vám změnil, budete makat na 100% a tzv. se zajedete, do jistého pracovního procesu , který se pro vás stává víceméně neměnným.

A přesně tak funguje i naše tělo.

---

Můj poznatek ze závodních přípravna závěr

V mém případě, už mám za ta léta, co se ve zdravé výživě a cvičení orientuji, vypozorované, že jestliže začínám mít určité nekontrolovatelné chutě, vždy to souvisí s některým z výše zmíněným bodem.

Pravidelně po závodní sezoně pociťuji, vlivem delšího období závodní přípravy a tedy i potřebné diety, kdy se tělu nedostává tolik živin a potravy, ku většímu výdeji, že se mi tyto chutě dostavují. Nutné je ale podotknout, že jsem s tím naprosto v pořádku a mám už taky podchycené, že těmito chutěmi si tělo ( v mém případě) projí (s) t musí. Dopřávám mu v rozumném množství to, co si žádá.

Nejsem ale ten typ závodnic, co by potřebovali zacházet do extrému a nesmyslně " prasit " po dlouhou dobu, ne-li až do další závodní sezóny. U mě tyto nekontrolovatelné chutě trvají cca 1- 1,5 měsíce, kdy následně pociťuji přesycenost těmito, pro mě netypickými, potravinami a tělo, jak se opět vrátí do rovnováhy i po stránce hormonální, dočerpá zásoby, kterých v přípravě mělo nedostatek, si začne samo vyžadovat mou typickou vyváženou stravu, na které se zkrátka žádné nekontrolovatelné ataky chutí nekonají, protože mám celkově pestrý jídelníček ( i na potřebné mikroživiny) a nemám ani tu potřebu si něco odepřít, dostaví-li se tzv. pocit " mám na něco chuť ".